Novinové články - Jižní pól

Josef Vondrášek: Poezie pro Jižní pól

Na rozhovor s Josefem Vondráškem, zpěvákem a vedoucím pražské skupiny Jižní pól, jsem se dlouho připravoval. Především jsem si důkladně poslechl 36 nahrávek, které mi na kazetách přichystal. Byla mezi nimi i píseň Kristýna z Berlína, kterou si 14. ledna se skupinou zazpívala Bára Basiková, jak potvrzuje náš snímek. Bylo to na rockovém koncertu pro Arménii, uspořádaném v pražské Sportovní hale. Stromboli – stále ještě bez bubeníka – nemohli vystoupit, proto si Bára zvolila Jižní pól. Nebyla ostatně první, s „JP“ koncertovala i Zuzana Hanzlová, ale teď už kapela zůstává klukovskou záležitostí v sestavě Josef Vondrášek (zpěv, kytara, autor písní), Jan Hájek (kytara), Roman Skokan (basová kytara), Petr Franc (klávesy) a David Uher (bicí).

Zážitek z roztleskané haly umocnil zpěvákovo rozhodnutí:

„Chci přejít z klubů na stadióny, hrát třeba i ve Wembley. Naše nové písně mají klenbu, která takové prostředí obsáhne.“ I když jsem v Echu vyzvedl pantonské EP, které Josef Vondrášek vulgo Josef Mrak nazpíval jako dočasný člen Abraxasu, i když jsem zrovna tak ocenil zatím jediný singl Jižního pólu ze supraphonské série k loňskému Rockfestu, stále mě vzrušuje syrový zvuk nahrávek z někdejších koncertů Letadla, první a vpravdě kultovní Vondráškovy formace…

„Letadlo a Jasná páka byly skutečně kultovní kapely, ale takový je i Jižní pól. Je pokračováním Letadla a jak říká dr. Chlíbec z Pražského kulturního střediska, v Jižním pólu hledejte i to dobré, co vzniklo z mé spolupráce se Slávkem Jandou. V poslední době Jižní pól dospěl k eklektice, sahající až do začátků mé tvorby, proto využívám všech výrazových prostředků, i těch původních, syrových. Stále jsem si pokládal otázku, co je dobrá kapela, a zjistil jsem: Dobrá kapela je vlastně život – výšky, to znamená kytary a klávesy, vytvářející těkající nejistotu, rytmika uprostřed představuje motor, jízdu, pevné životní opratě, a nejnižší zvuk upozorňuje na to, že něco vzniká, že se něco v pekle vaří. Aby tyto pocity vyly zřetelné a nerozplizly se, musí hrát kapela přesně, musí šlapat. Když poslouchám jakoukoliv dobrou muziku, prožívám zvláštní stav – projíždím se v drahých automobilech po dalekých městech, tancuju pogo v neznámém příjemném klubu, vpíjím se do krajin. Dobrá píseň má magickou moc.“

Ne pokaždé na mě z nahrávek skupiny toto kouzlo dýchne.

Ale otázku položenou v jedné písni – „znáš Jižní pól?“ – nelze přeslechnout. Josef Vondrášek však neodmítá ani zpěváky širokého spektra – od Davida Kollera po Marcelu Březinovou -, kteří za ním chodí s žádostí o texty.

„Mé texty jsou alegorické, plné jinotajů, nemáte šanci jim porozumět na první poslech. Snažím se , aby byly umělecké, přesto jsem u různých textových komisí, kterým zřejmě vše musí být jasné, zákonitě mimo.“

Jestliže Jižní pól natočí v budoucnu LP, na které už dnes má invenci i písňový rezervoár, Josef Vondrášek si určitě sám navrhne obal, tak jako krabičku kazety Jižní pól živě 82-88 zdobí jeho kresba, kterou reprodukujeme.

„Namaloval jsem ji před třinácti lety, když mi bylo devatenáct. Vyjadřuje mé úvahy o životě. Jižní pól však ovlivňuje i literatura, vše, co nás obklopuje. Zato jsme rezignovali na prvoplánové banality, proto někdy působíme rozostřeně. Jižní pól chce být uměleckou disciplínou. Je to zpráva o hudbě.“